Srdeční selhání
Srdeční selhání je definováno jako stav, při kterém srdce není schopné přečerpat krev k jednotlivým orgánům podle jejich potřeb. Současný pohled na patofyziologii srdečního selhání vychází z hemodynamického modelu, který představuje srdce jako hlavní čerpadlo a cévy, kterými se rozvádí krev po organizmu. Tento systém je ovlivňován také dalšími vlivy, mezi které patří vlivy neurohumorální. Zní to složitě, ale zjednodušeně jde o to, že hemodynamické změny vedou k aktivaci celé řady dalších mechanizmů (například neurohormoláních). Výsledkem těchto změn jsou pak příznaky, které cítí pacient a které by jej měly vést k lékaři. Mezi nečastější příznaky srdečního selhání patří dušnost, únavnost a známky zadržování vody v těle, tedy otoky. Dušnost se zpočátku může projevovat pouze při větší fyzické zátěži a nemocný si často neuvědomí, že něco není v pořádku a může to přičítat své nižší kondici. Jindy se to projeví nástupem suchého kašle při námaze. Později se dušnost může objevit i v klidu, vcelku typickým projevem srdečního selhání je pak netolerance horizontály - tedy stav, kdy nemocný pociťuje dušnost vleže, musí se posazovat a často si všimne, že se mu lépe spí s více polštáři pod hlavou. Dalším příznakem je zvýšená únavnost, pacient musí častěji odpočívat. Při zadržování vody v těle pacient pozoruje otoky kolem kotníků, později tyto otoky progredují výše, jsou v naprosté většině symetrické, po ránu se mírní. Pokud se nemocný neléčí, tak může dojít k nahromadění tekutiny v dutině břišní a ve velmi pokročilých fázích onemocnění až v pohrudničních dutinách. Je jasné, že podobné příznaky mohou mít i jiná onemocnění (například plicní, či v případě otoků některá onemocnění jater či ledvin). Proto je nutné, aby byl nemocný včas vyšetřen a mohla se zahájit včas odpovídající léčba.
Jak může lékař srdečné selhání diagnostikovat? A liší se možnosti diagnostiky v ordinacích praktických lékařů a v nemocnicích?
Pro srdeční selhání svědčí určité příznaky, tak jak je popsáno výše a se kterými pacient k lékaři přichází. Lékař zpravidla provede fyzikální vyšetření, kde určitý nález zpravidla posílí podezření na tuto diagnózu. Toto lékaře zpravidla nasměruje určitým směrem. V diagnostickém algoritmu je namístě elektrokardiogram, vyšetření krve (stanovení natriuretických peptidů), echokardiografie, rentgenové metody a řada dalších vyšetření. Dostupnost těchto vyšetření je odlišná v závislosti na tom, zda je nemocný vyšetřován v ordinaci praktického lékaře na jedné straně a u specialisty kardiologa na straně druhé.
Zásadní význam nového testování na přítomnost natriuretických peptidů (srdečních biomarkerů)
Natriuretické peptidy jsou látky, které ve zvýšené míře vytváří svalovina komor a síní, tedy tkáně lidského srdce, jako odpověď na své přetížení. Jejich hlavním představitelem je mozkový natriuretický peptid (BNP) a jeho NT-fragment (NT-proBNP). Oba se dají velmi dobře stanovovat. Natriuretické peptidy mají příznivé účinky, jsou určitým kompenzačním mechanizmem, kterým se srdce brání selhání. Bylo vypozorováno, že čím těžší je srdeční selhání, tím více tělo vytváří tyto látky. Existuje zde do určité míry určitá přímá úměra. Právě těchto skutečností se využívá v diagnostice srdečního selhání.
podrobné informace o srdečním selhání na www.laboratornitesty.cz
